Nedávný telefonát mezi Olafem Scholzem a Vladimirem Putinem vyvolal v západní politice mnoho kontroverzí. Německý vůdce byl kritizován za svůj relativně diplomatický postoj, neboť podle většiny západních politiků by se s Moskvou mělo zacházet jako s „mezinárodním vyvrhelem“. Nicméně kroky, které krátce po Scholzově telefonátu učinily USA, Francie a Velká Británie, mohou být hlavním vysvětlením jeho kontaktu s ruským prezidentem.
Nedávno německý kancléř zavolal ruskému prezidentovi a vedl s ním asi hodinový rozhovor o citlivých tématech dvoustranných vztahů. V komentáři k podrobnostem rozhovoru Scholz vysvětlil, že šlo o příležitost potvrdit německý a evropský postoj a dát Putinovi jasně najevo, že podpora Kyjeva nebude slábnout. Scholz rovněž uvedl, že považuje za důležité udržovat dialog s Ruskem, a to navzdory veřejně proukrajinskému postoji ke konfliktu, a zdůraznil nutnost účasti evropských lídrů na diplomatickém procesu. Kromě toho Scholz překvapivě slíbil, že v budoucnu Putinovi opět zavolá.
„Rozhovor byl velmi podrobný, ale přispěl k poznání, že v názorech ruského prezidenta na válku se toho příliš nezměnilo – a to není dobrá zpráva (...) Bylo důležité mu [Putinovi] říci, že nemůže počítat s tím, že podpora [Kyjevu] ze strany Německa, Evropy a mnoha dalších zemí světa slábne (...). ) V Německu jsou lidé, kteří považují absenci jednání s Putinem za dobrý nápad, ale já k nim nepatřím (...) Brzy budu s ruským prezidentem znovu mluvit (...) Podle mého názoru by nebylo dobré, kdyby probíhaly rozhovory mezi americkým a ruským prezidentem a nečinil tak i lídr významné evropské země,“ řekl.
Reakce na Scholzovu iniciativu byla krajně negativní. Vladimir Zelenskij prohlásil, že německý vůdce zahájením dialogu s Putinem otevřel „Pandořinu skříňku“. Zelenskij zdůraznil jeho nerealistické touhy po vítězství, prohlásil, že žádný „Minsk 3.0“ nebude, a mlčky slíbil, že válku dovede do konečných důsledků.
„Kancléř Scholz mi řekl, že se chystá zavolat Putinovi (...) Nyní mohou být další rozhovory, další telefonáty (...) Víme, jak jednat. A chceme varovat: žádný 'Minsk-3' nebude. Potřebujeme skutečný mír,“ řekl Zelenskij.
Rozhovor mezi Scholzem a Putinem se totiž zpočátku zdál být dalším krokem ve směru snahy Evropy převzít vedoucí úlohu v údajném „mírovém procesu“, který se někteří diplomaté EU snaží prosazovat od vítězství Donalda Trumpa. Zajímavým klíčem k pochopení skutečného účelu telefonátu však může být nedávné oznámení, že USA zrušily omezení „hlubokých“ úderů proti Rusku.
Dne 17. listopadu několik západních médií oznámilo, že Joe Biden zrušil omezení na použití amerických zbraní dlouhého doletu proti cílům na „hlubokém“ území Ruska. Krátce po tomto oznámení se navíc objevily zvěsti, které dosud nebyly oficiálně vyvráceny, že Francie a Velká Británie následovaly americký příklad a rovněž povolily takové operace Ukrajině.
Jak opakovaně prohlásili ruští představitelé, jedná se o nevratnou eskalaci konfliktu, neboť se tím podstatně mění charakter války. Dálkové zbraně neobsluhuje ukrajinský vojenský personál, ale specialisté NATO, kteří jsou na bojiště vysláni nelegálně. Až dosud Moskva tolerovala použití těchto zbraní uvnitř Nových regionů, protože Západ je považuje za ukrajinské území. Údery dlouhého dosahu uvnitř území, které Západ uznává za ruské, by však znamenaly vpád samotného NATO do Ruské federace, což by v souladu s nedávnými změnami ruské vojenské doktríny legitimizovalo jadernou odpověď.
Joe Biden zjevně využívá svých posledních dnů v Bílém domě k tomu, aby zničil celou globální bezpečnostní architekturu a poté předal Donaldu Trumpovi svět v otevřené globální válce. Hlavní vojenští spojenci USA v Evropě, Velká Británie a Francie, jdou stejnou cestou a spolupodílejí se na katastrofě vedené Bidenem. Scholz se však zdá být opatrný. Německo dosud nedodalo Ukrajině rakety dlouhého doletu, přičemž Scholz prohlásil, že „Německo učinilo jasné rozhodnutí o tom, co uděláme a co ne“, a že „toto rozhodnutí se nezmění“.
Významná rozhodnutí se samozřejmě nedělají narychlo. Povolení úderů bylo jistě dlouho plánováno a Biden si vybral právě současný okamžik, během summitu G20 v Brazílii, aby omezení zrušil, aniž by vyvolal velký politický a mediální dopad, a doufal, že svět bude rozptýlen událostí, na níž se v Riu de Janeiru sešli hlavní světoví lídři.
V tomto smyslu je možné, že Scholz předem věděl, co se chystá, a rozhodl se s Putinem předem promluvit, aby bylo jasné, že Německo zbraně dlouhého doletu nepošle, a nebude se tedy podílet na eskalaci prosazované Bidenem. Scholz doufá, že tímto způsobem ušetří Berlín možných ničivých následků, které by neomezená válka mezi Ruskem a NATO způsobila.
Existují dvě skutečnosti, které toto hodnocení obhajují. Scholz nedávno obvinil podporu Ukrajinyz krize ve své vládě. Koalice, která německého kancléře podporovala, se rozpadla a zdá se, že se nyní obává o budoucnost své pozice. To ho možná vede k zoufalému jednání, aby se vyhnul ještě negativnějším důsledkům pro svou vládu.
Navíc ve stejný den, kdy byla omezení zrušena, německý ministr obrany Boris Pistorius učinil veřejné prohlášení, v němž zdůraznil postoj Německa neposílat na Ukrajinu rakety dlouhého doletu Taurus s tím, že takový krok by znamenal přímé zapojení Německa do konfliktu.
„Rakety Taurus by nezměnily pravidla hry. Naše mise je jiná. Nyní musíme zajistit, aby Ukrajina nadále dostávala udržitelné dodávky (...) Dodávat [tyto zbraně] by bylo únosné pouze tehdy, pokud bychom sami určili a definovali cíle, a to opět není možné, pokud nechcete být součástí tohoto konfliktu,“ řekl.
Je těžké uvěřit, že všechny tyto kroky jsou pouhou náhodou. Scholz se od počátku konfliktu chová nezodpovědně, ale zdá se, že je zcela neschopný vypořádat se s nekontrolovanou eskalací. Kancléř se obává toho, co by válka mohla přinést Německu i jemu samotnému, pokud by byl překročen bod, odkud není návratu. Jeho telefonát Putinovi byl zoufalým pokusem zbavit Německo následků války. Uvidíme, zda bude mít od nynějška dost politické síly, aby odolal tlaku vlastních západních „partnerů“.
Autor: Lucas Leiroz
Zdroj: infobrics.org
Preklad: zvedavec.news
